Upíří deníky probuzení 2kapitola

4. listopadu 2011 v 6:55 | Kiki:-* |  The vampire diaries knížka

Elenu obklopili spolužaci v ten okamžik, kdy vstoupila na parkoviště střední školy. Všichni tam byli, celá parta, kterou neviděla od konce července, a čtyři nebo pět dalších nohsledů, kteři doufali, že si získají na popularitě, když se budou držet s nimi. Příjmala od svých přátel jedno objetí na uvítanou za druhým. Caroline vyrostla alespoň o tři centimetry a byla ještě svůdnější a podobnější modelce z Vogue než dříve. Přívětivě pozdravila Elenu a pak opět ustoupila, zelené oči úzke jako oči kočky. Bonnie naopak vůbec nevyrostla - když ji objala pažemi, sahaly Eleně vlnité rusé vlasy sotva po bradu. Moment... vlnité vlasy? zamyslela se Elena. Podržela malou dívku kousek od sebe. "Bonnie! Co sis to udělala s vlasama?" "Líbí se ti to? Myslím, že takhle vypadám vyšší." Bonnie si načechrala již tak načepýřené vlny a usmála se. Hnědé oči ji jiskřily vzrušením a malý srdcovitý obličejík zářil. Elena pokročila dál. "Meredith, ty ses vůbec nezměnila." Tohle objetí bylo z obou stran opravdu vřelé. Po Meredith se jí stýskalo nejvíc ze všech, pomyslela si Elena, když se dívala na vysokou dívku. Meredith nikdy nenosila makeup; ale se svou dokonalou olivovou pletí a hustými černými řasami ani žádný nepotřebovala. Teď právě měla jedno elegantní obočí zvednuté a prohlížela si Elenu. "No, tobě o pár odstínů zesvětlaly vlasy od sluníčka... Ale jak to, že nejsi vůbec opálená? Myslela jsem, že sis užívala na francouzské Rivieře." "Přece víš, že se nikdy neopálim." Elena natáhla ruce, aby to mohla sama posoudit. Pleť byla bezchybná jako porcelán, ale teměř stejně světlá a průsvitná jako Bonniina. "Moment, to mi připomíná," vmísila se Bonnie a popadla Elenu za jednu ruku. "Že neuhodnete, co jsem se v létě naučila od svojí sestřenice?" Než stihl kdokoli zareagovat, pyšně jim oznámila: "Čtení z ruky!" Ozvaly se povzdechy a trochu smíchu. "Jen se smějte," prohlásila nevzrušeně Bonnie. "Moje sestřenice říka, že jsem médium. A teď mě nechte, podívam se..." Zírala Eleně do dlaně. "Pospěš si, příjdeme pozdě," popoháněla ji poněkud netrpělivě Elena. "Dobře, dobře. Tak tady je tvoje čára života - nebo je to čára srdce?" Ve skupince se někdo zahihňal. "Ticho, zaměřuji se do všehomíra. Aha... aha..." Najednou Bonnie zbledla, jakoby se vyděsila. Hnědé oči se ji rozšířily, ale zdálo se, že už nezíra Eleně do dlaně. Vypadalo to, jako by se dívala skrze ni - na něco děsivého. "Setkáš se s vysokým,tmavým cizincem" mumlala Meredith zezadu. Dívky se rozchichotaly. "Tmavý ano, a cizinec take... ale né vysoký." Promluvila Bonnie slabým a vzdáleným hlasem. "Ačkoli," pokračovala po chvíli se zmateným výrazem, "kdysi býval vysoký." Pohlédla ohromeně na Elenu. "Ale to přece není možné... že ne?" Pustila Eleninu ruku, téměř ji odhodila. "Nechci vidět víc." "Tak jo, je po představení. Půjdem," vyzvala Elena ostatní mírně podrážděně. Vždycky byla přesvědčená, že paranormálni triky jsou pravě jen... triky. Tak proč je tak podražděná? Jen proto, že ráno málem zpanikařila sama... Děvčata vyrazila ke škole, ale zvuk perfektně vyladěného motoru je zarazil. "No ne," zírala Caroline. "To je ale fáro." "To je ale poršák," opravila ji Meredith suše. Elegantní černé 911 Turbo provrnělo parkovištěm a hledalo si místo líně jako panter, který si hledá kořist. Když vůz zastavil, otevřely se dveře a zahlédly řidiče. "Panebože," zašeptala Caroline. "Týýýjo," vydechla Bonnie. Z místa, kde Elena stála, viděla, že má štíhlou svalnatou postavu. Vybledlé džíny, které ze sebe pravděpodobně musí večer sloupnout, těsné tričko a koženou bundu neobvyklého střihu. Měl vlnité vlasy - a tmavé. Nicméně nebyl vysoký, jen průměrné výšky. Elena vydechla. "Kdo je ten maskovaný muž?" zeptala se Meredith. Ta poznamka byla výstižná - tmavé sluneční brýle tomu klukovi uplně zakrývaly oči a clonily mu tvář jako maska. "Ten maskovaný je cizinec," řekl kdosi jiný a zaznělo štěbetání hlasů. "Vidíte tu bundu? Je italská, jako z Říma." "Jak to víš? V životě jsi nebyla dál než v Romě v okrese New York!" "A jéje, Elena má zase ten výraz. Ten lovecký výraz." "Malej, tmavej a hezkej - radši by sis měla dát bacha." "Není malej, je akorát!" Z brebentění ostatních najednou zazněl hlas Carolin procitnutí,ne. "Ale no tak, Eleno. Vždyť už máš Matta. Co víc bys ještě chtěla? Co bys tak mohla dělat jiného se dvěma než s jedním?" "To samé - jenom o něco déle," unyle protahla Meredith a skupina propukla v smích. Cizinec zamkl své auto a zamířil ke škole. Elena zamířila nenuceně k němu, ostatní divky těsně za ní jako semknutá smečka. Na okamžik se v ní vzedmula vlna podráždění. Copak nemůže jít vůbec nikam bez tohohle procesí v patách? Ale Meredith zachytila její pohled a ona sama se usmála navzdory sve náladě. "Vznešenost zavazuje," upozornila ji Meredith jemně. "Cože?" "Pokud chceš být královnou školy, musíš se umět vyrovnat s následky." Elena se nad tím zamračila, když vstupovaly do budovy. Před nimi se prostírala dlouhá chodba. Postavu v džínách a kožené bundě zahlédly mizet ve dveřích kanceláře na konci chodby. Když Elena kráčela směrem ke kanceláři, zvolnila krok, nakonec zastavila, aby se zamyslela nad oznámeními na korkové nástěnce vedle dveří. Bylo tam také veliké okno, skrz které byl vidět celý vnitřní prostor kanceláře. Ostatní dívky otevřeně zíraly oknem a chichotaly se. "Skvělej pohled zezadu." Tohle je rozhodně bunda od Armaniho. "Myslíš, že je fakt z ciziny?" Elena natahovala uši, aby zaslechla jméno toho kluka. Vypadalo to, že vzniknul nějaký problém: sekretářka studijního oddělení, paní Clarková,nahlížela do seznamu a vrtěla hlavou. On něco řekl a paní Clarková rozhodila rukama v typickém gestu ,Co můžu dělat?' Ještě jednou projela prstem seznam a přesvědčivě zavrtěla hlavou. To se už začal obracet k odchodu, pak se ale otočil zpátky. Paní Clarková k němu vzhlédla a její výraz se změnil. Ten kluk měl nyní své sluneční brýle v ruce. Paní Clarková vypadala něčim překvapená; Elena viděla, jak několikrát zamrkala. Rty se jí několikrát otevřely a zase zavřely, jako by se pokoušela něco říct. Elena si přála zahlédnout víc než jen temeno jeho hlavy. Paní Clarková teď listovala v hromadach papírů a vypadala zmateně. Nakonec našla jakýsi formulář a něco na něj zapisovala, pak ho otočila a posunula k němu. On ho asi podepsal a vrátil jí ho. Paní Clarková na něj okamžik zírala, pak zalistovala další hromadou papírů a nakonec mu podala cosi, co vypadalo jako rozvrh hodin. Ani na okamžik z něho nespustila oči, když si papír bral, pokývnul a otočil se ke dveřím. Elena byla nyní už nepříčetná zvědavostí. Co se tam uvnitř asi právě odehrálo? A jak asi vypada tvář neznámého? Ale když se vynořil z kancelaře, už si opět rovnal sluneční brýle na obličeji. Projela ji vlna zklamání. Přesto však mohla zahlédnout alespoň zbytek jeho tváře, když se zastavil ve dveřích. Tmavé vlnité vlasy rámovaly tak jemné rysy obličeje, že mohly být klidně převzaty ze staré římské mince či medailonu. Vysoké lícní kosti, rovný klasický nos... a ústa, kvůli kterým byste celou noc neusnuli, pomyslela si Elena. Horní ret byl krásně tvarovaný, poněkud citlivý a velmi smyslný. Brebentění dívek v hale ustálo, jakoby někdo otočil vypínačem. Většina z nich se nyní točila k procházejícímu zády a dívaly se kamkoli jinam, jen né na něj. Elena zůstala na svém místě u okna a mírně pohodila hlavou. Uvolnila si stuhu z vlasů a nechala je volně padat na ramena. Ten kluk ale zamířil halou, aniž se rozhlédl vlevo nebo vpravo. Jakmile byl z doslechu, rozšuměla se vlna povzdechů a šepotu. Elena neslyšela ani jedno. Prošel přímo okolo mě, pomyslela si zmateně. Přímo kolem, a bez jediného pohledu. Matně si uvědomila, že zvoní. Meredith ji tahala za paži. "Cože?" "Říkám, že tady je tvůj rozvrh. Máme teď trigonometrii ve druhém patře. Tak se hni!" Elena se nechala od Meredith, postrkovat chodbou, nahoru po schodech a do třídy. Automaticky vklouzla na prázdné místo a upřela oči na profesorku vpředu, aniž by ji doopravdy viděla. Stále ještě nepřekonala šok. Prošel těsně kolem. Bez jediného pohledu. Nedokázala si vzpomenout, před jak dlouhou dobou nějaký kluk tohle udělal naposledy. Všichni se alespoň podívali. Někteří hvízdli. Někteří ustáli v hovoru. A někteří prostě jen zírali. A to Eleně vždycky vyhovovalo. Ostatně, co je důležitější, než kluci? Jsou měřítkem, jak jste populární, jak jste krásné. A můžou být užiteční na spoustu věcí. Někdy jsou vzrušující, ale většinou to nevydrží dlouho. A někdy jsou hrozní už od začátku. Většina kluků, zamyslela se Elena, se chova jako štěňata. Když je mate, jsou roztomilá, ale postradatelná. Jen velmi málo z nich může být něčím víc, opravdovými přáteli. Jako Matt. Ach, Matt. Loni doufala, že on je ten, kterého hledala, díky kterému by cítila... no, něco víc. Víc, než krátký pocit triumfu z dobytí cíle nebo pýchu z předvádění nového úlovku před ostatními dívkami. A k Mattovi opravdu začala cítit silnou náklonnost. Ale během léta, kdy měla čas přemýšlet, si uvědomila, že to je náklonnost jako mezi sourozenci nebo příbuznými. Paní Halpernová rozdávala učebnice trigonometrie. Elena si mechanicky vzala svou a vepsala dovnitř svoje jméno, stále zabraná v myšlenkách. Měla Matta ráda víc, něž všechny ostatní kluky, které znala. A právě proto mu musela říct, že to skončilo. Nevěděla, jak by mu to měla napsat. Už vůbec nevěděla, jak by mu to měla říct. Ne snad proto, že by se bála, že bude dělat scény; jen že by to nepochopil. Ani ona sama si pořádně nerozuměla. Bylo to, jako kdyby vždycky sahala po... něčem víc. A pokaždé, když si myslela, že už toho dosáhla, zjistila, že to neexistuje. S Mattem, ani s žádným jiným z těch, které získala. A tak tedy musela začínat vždy znovu od začátku. Naštěstí byl stále po ruce čerstvý materiál. Žádný ji ještě nedokázal odolat a žadný ji nikdy neignoroval. Až dosud. Až dosud. Při vzpomínce na tu chvíli v hale zjistila, že zatína prsty do psacího pera. Stále nemohla uvěřit, že kolem ní prošel, jako by byla vzduch. Zazvonilo a všichni se vyhrnuli ze třídy, ale Elena zaváhala mezi dveřmi. Kousla se do rtu a propátrala očima proud studentů, kteři se valili halou. Pak si všimla jedné dívky patřící k oněm nohsledům z parkoviště. "Frances! Pojď sem." Frances nedočkavě přiběhla a tuctový obličejík se jí rozjasnil. "Poslyš, Frances, pamatuješ si toho kluka z rána?" "S tím poršákem a, ehm, dalšíma kvalitama? Na toho nejde zapomenout..." "No a ja chci rozvrh jeho třídy. Zkus ho sehnat v kanceláři, pokud to dokážeš, nebo si ho zkopíruj od něj, pokud budeš muset. Ale sežeň ho!" Frances chvíli vypadala překvapeně, pak se zazubila a přikývla. "Dobře Eleno, zkusím to. Pokud se mi to povede, potkáme se u oběda." "Díky." Elena pozorovala, jak dívka odchází. "Viš, že seš fakt blazen?" ozval se ji u ucha Mereditin hlas. "Co bych měla z toho, že jsem kralovnou školy, kdybych ten titul občas nemohla využit?" opačila klidně Elena. "Co mam teď?" "Maš ekonomii. Na, vem si ten rozvrh k sobě." Meredith ji strčila rozvrh do ruky. "Musim letět na chemii. Tak zatim!" Ekonomie i zbytek dopoledne utekl jako v mlze. Elena doufala, že noveho studenta ještě zahledne, ale nebyl na žadne z jejich hodin. Na jedne z nich byl Matt a ona ucitila bodnuti bolesti, když jeho modre oči s usměvem vyhledaly jeji pohled. Když odzvonila posledni hodina, vyrazila do jidelny a kyvala na pozdrav vlevo i vpravo. Před jidelnou čekala Caroline, uvolněně se opirala o zeď - bradu vzhůru, vypnutou hruď a vysunute boky. Bavila se s dvěma spolužaky, kteři ztichli a šťouchali jeden do druheho, když ji zahledli přichazet. "Čau," pozdravila stručně kluky a oslovila Caroline: "Jdeš se najist?" Caroline rychle přejela Elenu pohledem a odhrnula si kaštanove vlasy z tvaře: "Cože, u královského stolu?" divila se. Eleně tim vyrazila dech. Byly s Caroline kamaradky už od školky a vždycky spolu soutěžily dobrosrdečně. Ale v posledni době se s Caroline něco stalo. Začala jejich soutěženi brat čim dal važněji. A nyni Elenu překvapila hořkost v kamaradčině hlase. "No, sotva se da řict, že ty bys nepatřila ke šlechtě," pokoušela se odlehčit situaci. "V tom maš naprostou pravdu," prohlasila Car

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama